opouštění evropský unie

Loučení jsou plytká 
Neuspokojivá 
Opouštím kapsli letištní haly 
Všechen čas strávený s tebou je mi loučením
Říkáš mi svý sbohem od chvíle, co se vydáváme směrem domů
a když jej opouštíme, je najednou ticho 
sbohem nám došla 
prošla 
ta, co mám v rukách, jsou týden stará 
jako ty a já

impulzy

Bez plánu 

mám tě v rukách

já smál se 

nelámu 

kosti 

já dávám si pozor

já vzdal se

ti do dlaní

ptej se mě

na věci

na lhaní nehrajem

mám tě rád

a v rukách tě nesu

jsem sám

a přece se

v tvých očích třesu

ta noc je krátká mladá sladká

zítra slunce přetne mi tepny 

a vzpomínky všechny

mám co ztratit 

a na na ony všechny

na ty

jdeme se napít

pojmenoval jsem tě po našich společných čarách

Allene!
Jsem s tebou na zemi
před řeznictvím myslí
co vypráví příběhy, které nezažily
Allene!
Jsem s tebou na Národní a nemůžu ti přestat říkat básníkovým jménem
Allene.
Jsem s tebou v kánoi na bílé řece a 
nechám se přemluvit zamířit k peřejím
Allene!
Jsem s tebou v potocích tekoucích žilami zahřátých nad lžičkami
co jsem si vysnil v horách ve čtyři ráno
Allene!
Jsem s tebou v krvavých válkách, co vedeš s hydrami 
prohrávaje společně vážeme rány
Allene!
Jsem s tebou ve vlacích ve směru jinam, než domů
než zpátky do domů
ohraničených šedými stěnami
Allene!
Jsem s tebou sám, ale to se ještě nestalo
zatímco všichni spolu usínáme po cestě do hor

prozaikové z podzemky

každý den pády podnikám
obvykle odtud a pokaždé do nikam
špinavým vlakem metra teď
ze světla, ze světa, cestuji, unikám
očima okrádám cestující
o jejich životy, lásky a problémy
je to snad chyba, že dychtí mi říci
kolik je na účtu, jak moc teď pijí
zda na ně nikdo nečeká
pohledem svlékám je, oděvy, kůže
aniž by chápali, že kdokoliv může
přečíst jim ve tvářích, způsobu chůze
naprosté všechno

hořké lásky pro vás dva

Velmi černá káva

Lepší

Než na linoleu po třiceti dvou hodinách

Lepší

Než v prázdné místnosti

Dny fungují jako celky

přírodní osvětlení střídá umělé

A to je všechno

Linky magnetického pole přitahují kovové štěpky ze skleničky od přesnídávky

Cestují mezi námi třemi

Ohýbáme energii v prostoru

Svázáni

linkami 

Fenomény

Kašlání ve vlaku
Slyším jej ze všech stran
Ve strachu bez strachu
Ve strachu z dýchání
Nemám strach z transmise
Povídej, říkám
Mám strach, pořád dusím se
Unaven dýcháním
Ve městě
V tunelu
Čas ztrácím, čas dohání
ztracené lidi
Nemůžem dýchat 
Polykám můstky, vidím 
že za všemi slzami 
Je strach 
Který v klíně mi vrní
Který den co den živíme
sami

Ráno vstávám do novýho světa

Mám všechno, jsem všechno

Všechny dveře otevřený

Na nic se neptám

Vstávat za tmy, nepovzdechnout

Zdechnout

Novej svět a nový změny

Na který se neptám

Mě se taky nikdo neptal

Rozpadám se na kusy, z nich loupají se vločky kůže

Trhán větrem, západy slunce, stromy

rukama novýho světa, 

novýho člověka, umí mlčky

lhát, k hrůze

poezie minulosti 

Slova cestu klestí

pro ticho

Až bude, budem ztraceni

A poslechni, 

kam? 

Novej svět, nový změny

Už se ptám

Byl jsem tiše, a oni staví stěny

Kam?

Vítr, západy slunce, stromy

Ale řekni, budu-li zticha

jestli nějaký zůstanou mi

kult 19

Alkohol mi dává stavy

Stavy o nichž nevím

abych

nemusel se soustředit

na lásku která trpí láskou

johnny, jsi mou tváří, maskou

tolik let jsem tady s tebou

zmírám něhou umírám

topím se v hořkém etanolu

jsme navždy stejní

Iron Man 3

jsme navždy spolu